Lumpektomie či segmentektomie spolu s event. radiací jsou v současné době považovány za zlatý standard v terapii DCIS a v indikovaných případech i některých invazívních duktálních karcinomů. Vzhledem k tomu, že až 50% recidiv jsou u těchto konzervativně ošetřených nemocných již invazívní karcinomy, je podmínkou, aby zhodnocení okrajů provedené excize bylo co nepřesnější. Ukazálo se totiž, že recidiva karcinomu není v převážně většině případů nic jiného, něž nedostatečně odstraněná reziduální původní léze. Literární údaje shodně potvrzují, že čím menší objem tumoru /měřeno počtem pozitivních skel/, čím menší nádorová „nálož" ve vzdálenosti 5mm od okraje excize /měřeno počtem postižených duktů a kancerizovaných lobulů/ a čím širší lem nepostižené tkáně v okraji excize /t.č. optimálně udávaný 10 mm a více/, tím menší riziko recidivy. Rovněž posuzování rozsahu intraduktálního karcinomu v rámci invazívní léze / tzv. „extensive intaductal component" – EIC/ je významné pro nález reziduálního karcinomu v reexcizi či recidivu. Je již zřejmé, že kvalitativní a kvantitativní posouzení okraje u limitované excize má větší validitu v predikci recidivy něž tradiční grading a morfotyp.
Přednáška se rovněž zabývá návody, možnostmi a technickými aspekty v praktickém hodnocení okrajů excize, včetně reálného pohledu na věc očima rutinního bioptika a chirurga.