E-cadherin je transmembránový glykoprotein, který se významně podílí v procesu mezibuněčné přilnavosti. Opakovaně bylo zjištěno že poruchy jeho funkce resp. exprese vedou ztrátě kohezivity buněk a usnadňují proces invazívního růstu a metastazování. Vyšetřování E-cadherinu na mamárních karcinomech ukázalo, že drtivá většina duktálních karcinomů /in situ i invazívních / exprimuje tento marker. Naopak in situ a invazívní lobulární karcinomy jsou prakticky vždy negativní.
Dosud publikované práce dosti přesvědčivě dokládají možnosti využití E-cadherinu v diferenciální diagnostice sporných duktálních a lobulárních neoplázií. Je již zřejmé, že tradičně uznávaný morfotyp lobulárního a duktálního in situ karcinomu /LCIS,DCIS/ již neplatí absolutně a že např. přítomnost nekrózy, mikrokalcifikací, jaderné pleomorfie či kribriformího uspořádání nevylučuje LCIS a naopak low grade solidní, nonkohezívní léze s tvorbou intracelulárních lumin mohou být ve skutečnosti DCIS. Expresi či negativitu E-cadherinu si konstantně podržuje i případná invazívní složka.
Diagnostické rozpaky a možnost překrývaní obou morfotypů dokonce v rámci jedné tubulolobulární jednotky jasně dokumentují v literatuře používané termíny typu hybridní či kombinovaný karcinom, duktulolobulární karcinom či mozaikovitý LCIS.
Důvodem co nejpřesnějšího odlišení lobulárního a duktálního původu in situ karcinomu je současný naprosto odlišný terapeutický postup. Excize, pečlivé posouzení okrajů a event. následná radiace u DCIS a konzervativní přístup s event. Tamoxifenem u LCIS. Přednáška shrnuje dosavadní literární poznatky a první vlastní zkušenosti s vyšetřováním E-cadherinu v rutinní diagnostické bioptické praxi.